Radan Wagner nazval svou výstavu Světlo. Kupodivu se dnes toto téma hodí k tématu dnešních bohoslužeb (přiznám se, že jsem to takto neplánoval, vždy se nechávám inspirovat vztahem textu a obrazů až bezprostředně před nedělí). Ve věku tmy prozařuje světlo JK. Základní poselství Bible zní: nebojte se.
Nebojte se v dobách katastrof, Boží slovo nepomine a bude mít platnost, i když vám budou různí samozvaní vládci tvrdit opak.
Umělci někdy zaznamenávají krásu, jejich obrazy září světlem, veselými barvami, vzpomeneme na rozzářené obrazy impresionistů, jiní umělci se dotýkají špíny tohoto světa. Některé obrazy jsou od toho, aby nás potěšily, když jsme v depresi, jiné od toho, aby nám připomněly, když jsme příliš rozveselení, že na světě je spousta bídy a náš úkol je: tento stav věcí nenechat jen tak být.
Ani Bible není laciným lékem na depresi, není opiem lidstva. Je spíš zrcadlem, které umí nastavit člověku jeho obraz v podobě, kterou nechce vidět. Ukazuje člověku, kým by měl být.
Velikonoce nejsou radostnou zprávou o člověku. Ani o církvi. Tomáš Trusina napsal v úvodníku k poslednímu vydání Sobra: Velikonoce nedávají církvi nijak zářivé vysvědčení, právě naopak. Učedníci v prachu, Petr zapřel, Jidáš, radši nemluvit. A přece, když zní pak zvěst z velikonočního jitra, zvěst o tom, že opuštěný, zapřený, zrazený a bitý pastýř vstal – zní to evangelium, jako sháňka po dalších. Jděte, povězte Petrovi a dvanácti, že s nimi počítám dál. Že je potřebuju a teprve na společné cestě poznají sílu toho, co je to vlastně víra..
I tak se otevírá světlo přicházející z budoucnosti k nám.
Na jedné straně tu je poznání, čeho je schopen člověk, na straně druhé, že ho Bůh přese všechnu lidskou zlobu a nenávist nezavrhl.
Z části to je nepochopitelné tajemství.
Když už se Radan Wagner odvážil dát své obrazy do evangelického kostela, vystavit je působení Biblické zvěsti, my se můžeme odvážit pohlédnout na jeho obrazy a nechat na sebe působit jejich neverbální řeč.
Možná jsou pro někoho moc tmavé, moc depresivní. Možná jsou ale tmavé barvy také prostředkem jak vyjádřit zkušenost života člověka zde na zemi se všemi hlubinami, zoufalstvími nebo strachy, které každého už někdy potkaly. Někoho provází stále. Kdyby nás tyto strachy neprovázely stále, nebyla by v Bibli výzva: nebojte se – tak často opakovanou výzvou.
Přesto si jejich autor nemyslí, že v temnotě to všechno skončí. Jeho práce se světlem (i autorem naznačený název) ukazuje, že Radan Wagner počítá s nadějí.
Podobně jako jsme dnes četli o samých katastrofách, válkách, nekonečné zlobě. S dovětkem, že Boží slovo vytrvá navěky. Kdybychom ztvárnili dnešní příběh nebo celé velikonoce do obrazu, jistě by v něm příliš veselých tónů nebylo.
A tak se domnívám, že obrazy Radana Wangera do křesťanského kostela mohou patřit a mohou přinášet zajímavé mosty mezi Biblickým slovem a posluchačem sedícím v lavici.
——————
Radan Wagner navazuje na odkaz symbolismu, směru, který poukazoval na svět kolem nás jako tajemství. Symbolistní autoři se zabývali člověkem v jeho hloubce. Věřili, že lze zachytit různá hnutí duše, zabývali se studiem snů a předznamenali tak všechny moderní směry v umění. Věřili, že skutečný portrét člověka lze vytvořit jen s přihlédnutím k jeho duši. Pro symbolisty byla zajímavá témata jako deprese, fatalní nenaplněná láska, úzkost, melancholie. Z denních dob si vybírali přechod mezi dnem a nocí.
Radan Wagnera má k těmto tématům blízko, názvy jeho obrazů to napovídají: Sen, Koncentrace, Počátek, Tušení, Labyrint.
Malíř si vybral k zachycení těchto témat nefigurativní způsob zobrazení.
V této souvisloti by možná bylo zajímavé připomenout osobnost Františka Drtikola, jednoho z nejslavnějších českých fotografů, který se pokoušel figurativní ztvárnění těchto témat propojit s abstrakcí. Drtikolovy fotografie-obrazy se často zaměřují ještě dále za tuto skutečnost – jde k tématům na počátku dvacátého století velmi populárním – jako jsou posmrtný život, setkávání se s hlubinou podstatou člověka, s jeho aurou apod. Do tohoto okruhu patřila samozřejmě i témata antroposofická (zakladatel Rudolf Steiner).
Z jiných autorů dnes nově objevovaných patří olomoucký výtvarník Rudolf Michalik (1901 – 1993). Důležitou roli hrála v myšlení těchto autorů harmonie. Harmonie celku, harmonie ducha, harmonie modlitby.
Někdy jsou tato témata dokonce spojená s architekturou – k nejznámějším patří odkazy na egyptské monumenty v symbolistním pojetí slavného českého malíře Frant. Kupky (Sfingy).
Radan Wagner namaloval obrazy, které se také k těmto tématům přibližují – např. obraz s názvem Pramen nebo Znamení. (Najdete v katalogu).
Když už jsem vyjmenoval různé autory, kteří vytvářeli svá díla v podobném okruhu uvažování, nemohu nevzpomenout v této souvislosti jméno Václava Boštíka, jehož velikou retrospektivu jsme také mohli nedávno vidět v Pražské galerii v městské knihovně.
Proč zmiňovat tyto kontexty?
Abychom viděli, že si svou cestu Radan Wagner nevycucal z prstu, ale že se jedná o pokračování určité tradice, jejíž linie se vine celým českým (nejen) moderním uměním.
Radan Wagner se všech těchto témat svým vlastním osobitým způsobem dotýká.
V jeho obrazech spatříte zrození života, krajinu, hnutí mysli, i touhu po harmonii. Touhu po světle.
Petr Turecký
Názvy vystavených děl:
Naděje, 2007 (apsida, pruhy)
Pohyby, 2007 (levá loď, kruhy)
Světla, 2007 (pravá loď, kosočtverce)
Tak blízko, 2005 (půloblouky – vpravo od vchodu)
Červený štít, 2004
