Textilní instalace na hradu Žebrák
V dnešní složité situaci je každá kulturní aktivita událostí zasluhující obdiv a pozornost. Letošní sezonu zahájil hrad Žebrák provozováním nové galerie, která by se měla věnovat současnému výtvarnému umění. První, a velice zajímavou, právě probíhající výstavou je představení díla Radky Kalabisové a Lucie Slivkové-Waulinové.
Ve válci kamenné věže jsou v několika podlažích nainstalovány práce dvou textilních výtvarnic. Jedná se o promyšlenou a citlivou intervenci středověké stavby současnými artefakty vytvořenými pro tento účel. Jindy spíše potemnělá věž je oživena novým pohledem a pojetím. Diváci tak mají možnost při návštěvě památného hradu shlédnout textilní objekty, plastiky a obrazy.
Kalabisová a Slivková-Waulinová se začaly prezentovat na zdejší scéně od druhé poloviny osmdesátých let na polooficiálních generačních přehlídkách. Podobně jako světově proslulá Sheila Hicks či Magdalena Abrakanowitz posunuly jindy spíše užitý materiál k překvapivému výrazu i významu. Látky se stávají v jejich pojetí svébytným tvárným materiálem sloužícímu finálnímu výsledku – jsou plnohodnotným nositelem zakoušených pocitů a zamýšlených sdělení.
Kalabisová vytvořila sérii bělostných objektů. V oproštěných tvarech a důmyslných kompozicích přináší znaky a symboly místy až archetypálního vyznění. V kombinaci tkaniny, suché traviny či drobných větví vypráví prozářené příběhy, křehké imprese a meditativní duchovní reflexe. S empatií a bez okázalosti využívá možnosti zpracovávané textilie: tvarované i vzdušné, pevné i poddajné, vymezující i transparentní. Na loňské černošické výstavě pracovala především s objemem – obalovala předměty a nechávala jen tušit jejich původní podobu. Společným jmenovatelem letošního volného cyklu je světlo jako element výchozího zrodu i smysluplné cesty, jako tvůrčí princip, vitální energie a znamení věčné existence.
Kalabisové je vlastní přirozené zacházení se základními geometrickými tvary a jejich fragmenty. Užívá je s důvěrnou samozřejmostí a sdělnou, třebaže někdy nejednoznačnou, čitelností. Je kultivovaně střídmá ve výrazu a bezprostředně přesvědčivá ve výrazu. Zachází s prostorovou iluzí (Zdánlivě neexistující čtverec), strukturálním řazením (Dvě rána), zadním prosvícením řaseného a v centru perforovaného kotouče (Nekonečná možnost), za sebou napnutými pruhovými plány mlžného sfumata (Prostě světlo). Celá instalace zjevně graduje – s postupující prohlídkou nabývají jednotlivé objekty světelné intenzity.
Stěny oválné gotické věže jsou ozvláštněny také dílem druhé vystavující autorky. Slivková-Waulinová je obestřela tlumeně barevnými textiliemi. Nainstalované široké pásy jsou pojednány soutiskem starých malířských válečků. Konceptuálně laděné gesto (názvy jsou zmíněny pouze jako původní čísla či zkratky pro jednotlivé typy rostlinných vzorů) tak oživuje zasutou nedávnou minulost, staromódní estetiku a dříve oblíbenou domácí výzdobu. Kalabisová se zabývá světlem, poetizací a nadčasovými neměnnými hodnotami. Slivková-Waulinová se oddává nadsázce, hře a nečekanému vtipu. Obě pojetí se však vzácně doplňují.
Výstava ve věži hradu Žebrák svedla dohromady dvě vyzrálé autorky s originálním rukopisem a zřejmým tvůrčím názorem. Představuje díla přibližující široké možnosti textilu jako náležitého výrazového prostředku i adekvátního nositele osobního a působivého sdělení. Expozice bude přístupná do konce září tohoto roku.
Radan Wagner, 2013, psáno pro Literární noviny
