Cesta Pavla Brázdy z kotelny až na výsluní
Pavel Brázda je skutečným nezávislým solitérem na české výtvarné scéně. Jeho osud a dílo jsou až románovým příběhem vinoucím se od poloviny minulého století až po dnešek. Letos osmaosmdesátiletý umělec představuje své méně známé práce v pražské Galerii 1. patro.
Ve svém typickém černém roláku a distingovaném přirozeně střídmým vystupováním, vymyká se stále mladistvě vyhlížející malíř navyklým představám o alternativním umělci. Do pozice jakéhosi outsidera byl odsouzen pro své neústupné názory, ale i díky „závadnému“ původu. Jeho otec byl úspěšným prvorepublikovým brněnským právníkem a předákem agrární strany, babička byla sestrou Josefa a Karla Čapků. Jejím druhým manželem se stal kontroverzní básník a diplomat Josef Palivec. A Brázdův strýc zastával pozici ministra československé vlády, který po válce působil ve zdejší politice až do roku 1948. Mladík z dobře situované rodiny se také proto nemohl dlouho udržet na Akademii výtvarných umění. V roce 1949, v době sílící komunistické represe, byl z této školy a jakýchkoli dalších studií vyloučen. Stejný osud čekal na jeho přítelkyni a pozdější manželku malířku Věru Novákovou.
V nastalé nelehké situaci se Brázda musel živit příležitostnými pracemi – odbornými ilustracemi či kresbami archeologických vykopávek. Až v letech 1977 – 78 se mu naskytlo skryté a klidné útočiště v kotelně 1. zubní kliniky na Albertově. Zde mohl ve volných chvílích kreslit a stýkat se nepozorován se svobodomyslnými přáteli. S umanutou představou o povaze a funkci vlastního díla, rozvíjel bez okolních vlivů malířskou cestu (jistou spřízněnost nalezl snad jen u zmíněné Věry Novákové či u podobně a nekompromisně smýšlejícího malíře Ivana Sobotky. Jeho retrospektiva proběhla loňského roku v kutnohorském Gasku). Jinak se Brázda vědomě vyhýbal skupinovým či generačním kontaktům. O to více navazoval přátelství s mladšími kolegy a uskutečňoval různá inspirativní setkání (například s „také kotelníkem“ malířem Michalem Singerem). Vystavovat však nesměl. Jeho jméno vešlo v širší známost až po roce 1989 – především zásluhou aktivity časopisu Revolver Revue. Ve svobodné atmosféře pak konečně následovalo několik „objevných“ přehlídek. Dosud nejrozsáhlejší byla retrospektiva v Národní galerii v Praze. V této instituci je také zastoupen ve stálé expozici.
Loňská rozsáhlá výstava v Obecním domě představila soubor prací pod názvem Lidská komedie, která zahrnovala práce z let 2007 – 12. Převládaly obrazy a digitální tisky upravené v počítači. Tento „lidový“ přístup souvisí s Brázdovou snahou o snadnou dostupnost umění a také s projevem ve jménu „probíhající vědecko – technické utopie“. Umělec kdysi vyhoštěn z akademie „z vůle pracujícího lidu“ se tak paradoxně cíleně obrací k běžnému publiku. Chce být otevřený, zábavný a srozumitelný, nevyhýbá se přitom ani zobrazování nelehkých životních situací (odcizení, zklamání, smrt). Nevstupuje do sektářského uzavření – jeho kompozice jsou záměrně podané v duchu „naivního“ civilismu, přísně stylizované a zjevně vypointované.
Právě probíhající výstava nese název Z minulosti do současnosti. Doplňuje tak již populární Brázdovo dílo o juvenilie, grafiky, vyšívané obrázky a další unikátní a většinou dosud nezveřejněné práce. Expozice je tedy méně reprezentativní, za to však intimnější než nedávné výstavy v Praze, Wroclavi nebo Moskvě. Je tu poukázáno na doprovodné či méně známé výtvarné činnosti, které však osvětlují dále Brázdovu zajímavou osobnost a svéráznou filozofii. Nalezneme zde dokonce dětské olejomalby, raná díla z válečného období (1943 – 44) a jeho rodící se styl nazývaný hominismus (program umění o lidech a pro lidi, kterému je věrný dodnes). Realistické barevné studie dokládají jeho vztah k přírodě, ale ještě více k městu a okolní periférii. Expozice je doplněna umělcovou překvapivou zálibou rozvíjející se od devadesátých let – jedná se o koláže z barevných tonerů na pestrých papírech. Jejich dokončení s použitím digitálních technik se datuje do letošního roku. Nechybí ani skici z kotelny (1977 – 87), které jsou atraktivním vhledem do „kuchyně“ a přípravy pro finální klasické obrazy.
Brázda stále intenzivně pracuje. Jeho dílo je pestré a vzácně kontinuální. Výstava v Galerii 1. patro přispěla k dalšímu a hlubšímu poznání této originální osobnosti. Početná obec jeho příznivců, sběratelů a obdivovatelů bude jistě spokojena.
Radan Wagner
